Polodlouhostrté

10. září 2008 v 7:24 | Aduš

Polodlouhosrsté kočky.


Birma
Historie
Tyto kočky jsou často považovány za posvátná chrámová zvířata z Barmy. Avšak plemeno bylo ve skutečnosti pravděpodobně vyšlechtěno až v nedávné době zkřížením siamské a dvoubarevné dlouhosrsté kočky.Ve Francii bylo toto plemeno uznáno v roce 1925 jako samostatné plemeno se statutem CAC.Proto se za kolébku toho plemene považuje Francie.Je pravděpodobné,že před druhou světovou válkou pocházela většina mláďat ze spáření birm a angorských koček.Po válce bylo třeba sáhnout i k jiným plemenům,zřejmě siamkám,balineskám a snad i perským kočkám.Válka chov dočasně utlumila,ale v 50. a 60. letech nastal skutečný boom birem.V roce 1969 se objevily první birmy ve Švédsku a v roce 1970 v Dánsku.V polovině 50.let bylo plemeno ve Francii považováno za stabilizované, a tak byl jeden pár vyvezen do Anglie.Plemeno bylo v Anglii uznáno o jedenáct let později.V roce 1959 se uskutečnil první import do USA.CFA uznala plemeno v roce 1967.

Charakter a temperament.

Birmy jsou velmi inteligentní a chytré kočky.Od přírody jsou nesmírně hravé a vynalézavé.Jsou ovšem také velmi citlivé a dokáží zřetelně reagovat na nálady svého člověka. Výchova těchto koček není složitá,chtějí se totiž svému člověku zalíbit.Na svého člověka si vytváří těsnou vazbu,což má svoje výhody i nevýhody.Výhodou je,že vás doslova zahrnou láskou a něžností,nevýhodou možná,že nesnášejí samotu.Nemusíte se jim neustále věnovat,ale potřebují být ve vaší blízkosti.Birmy velice dobře vychází s dětmi,dovedou k nim být velmi tolerantní a odpustí i nešikovný pohyb.Jedna birma je sice krásná,ale dvě nebo tři jsou ještě mnohem lepší.Nekomplikovaná povaha birem je zárukou,že budou dobře vycházet nejen s dětmi,ale i se psy.Je ovšem třeba je na sebe opatrně navykat a naučit je navzájem se respektovat.

Typ a standardní rysy.

Birma je středně velká kočka s dlouhým hedvábným kožichem,který však nikdy nebude tak dlouhý ani hustý jako u kočky perské.Postava birem je středně mohutná,tělo je kompaktní,protáhlé, na krátkých a silných končetinách.Hlava je klínovitého tvaru se zaoblenými liniemi.Ocas je středně dlouhý a dobře osrstěný.Oči birem jsou mandlového tvaru,mírně zešikmené,otevřené,ne příliš těsně u nosu.Barva očí je zářivě sytě modrá. Birmy dnes existují ve dvaceti barevných variacích,tmavohnědé,modré, čokoládové,lila,červené,krémové a patři sem i želvovinové a žíhané kočky. Ať má kočka kožich jakékoli barvy,měla by mít na tváři,uších,ocasu a nohách jednobarevné znaky a tlapky musí být bílé.Tyto znaky musí být symetrické a na předních nohou s rovně zakončenými"rukavičkami",které nezasahují přes horní část tlapek,znaky na zadních nohách by měly sahat až k zadním částem hlezen.

Péče o srst.

Péče o srst birem je poměrně nenáročná.Postačí kartáčování jemným kartáčem jednou týdně.Zvýšená péče je třeba jen v době línání,to kočky kartáčujte denně.Před výstavou kočku vykoupejte asi pět dní předem,aby se srsti vrátila elascita a obnovil se lesk.

Mainská mývalí kočka.

Historie
Mainská mývalí kočka pochází ze Severní Ameriky.Mnoho sedláků tam chovalo tyto kočky na statcích jako kočky pracovní.Náplní jejich práce bylo lovit myši a krysy.Tyto kočky však byly velmi krásné a tak brzy upoutaly pozornost chovatelů.Již v roce 1861 byli "gentle giants" zmiňováni jako samostatné plemeno a prý existovali i farmáři,kteří je hrdě vystavovali na trzích.Krátce před koncem století získala mainská mývalí Cosie na jedné velké výstavě v New Yorku vytoužený titul Best in Show a postarala se tak o to,že zájem o tyto kočky vzrostl.Ale díky pomluvám netrval úspěch dlouho.Kolem roku 1911 byly mainské mývalí téměř vyhynulé.Naštěstí plemeno přežilo a v polovině 50. let 20.století byl také konečně založen Central Maine Cat Club.V roce 1973 došlo k uznání plemene americkými kočičími svazy.Cat Fanciers´Association však následovala až v roce 1976.V roce 1985 nechal guvernér státu Maine zapsat toto plemeno jako národní kočku.V dnešní době patří mainské mývalí k nejoblíbenějším čistokrevným kočkám.

Charakter a temperament.

Ačkoliv mainské mývalí kočky mohou dorůst do značné velikosti,mají velice příjemnou povahu.Jsou to přátelské a hravé kočky,hravost si uchovávají i ve vyšším věku.Hlas těchto koček je překvapivě tichý a jemný v porovnání s jejich mohutností.Díky své nekomplikovanosti jsou to velmi příjemné rodinné kočky.Nechávají se rády hladit a laskat,ale potřebují mít pevnou půdu pod nohama.Kdo nechce svou mainku zbytečně rozčilovat,neměl by ji ustavičně a proti její vůli chovat,nebo si ji posazovat na klín.Pokud má chuť na něžnosti,přijde za vámi sama.Mainské mývalí dobře vycházejí s dětmi i se psy.Jsou to kočky spíše klidné.Mají však velmi výraznou společenskou povahu a nerady zůstávají samotné.Mainské mývalí mají rády výběh.Pokud je to možné zajistěte jí zahradní voliéru,ať může pozorovat ptáky.Jako alternativa přichází v úvahu i balkón,ten však musí být velmi dobře zajištěn,jelikož tyto odvážné kočky velmi rády skáčou.

Typ a standardní rysy.

Tělo mainských mývalích koček je robustní,protáhlé,s hranatými obrysy.Silná stavba kostí,tvrdé svalstvo a široký hrudní koš jen zvýrazňuje mohutnost těchto koček.Dospělý samec váží více než deset kilo.Hlava je středně velká a má hranatý obrys.Brada je pevná a silná.Uši jsou velké a u kořene široké.Mírně sbíhají do špičky,žádoucí jsou rysovité štětičky.Oči jsou velké a jasné.Položené daleko od sebe a mírně oválné.Barva očí nezávisí na barvě srsti.Nohy jsou silné a středně dlouhé.Na tlapkách jsou žádoucí chomáčky chlupů mezi prsty.Ocas je široký u kořene a na konci se sbíhá do špičky.Osrstění ocasu je plné,dlouhé a rozevláté.Srst je polodlouhá,hustá,s mírně vyvinutou podsadou.Textura srsti je hedvábná.Krycí srst zakrývá měkkou podsadu.Povoleny jsou všechny barvy kromě pointové kresby,čokoládové,skořicové,lilové a plavé.

Péče o srst.

Srst se doporučuje kartáčovat důkladně jednou týdně.Dopřejte si na to dostatek času,aby jste kočku zbytečně nestresovali.Na česání navykejte již malé kotě,aby se česání nezměnilo v nepříjemný zážitek.Na česání používejte kovový hřeben s širokými zuby,kartáč se zahnutými kovovými štětinami a nakonec kovový hřeben s jemnými zuby.Pokud jste našli v srsti uzlíky,rozpleťte je rozdělovacím nožem nebo tupými nůžkami.V době línání je třeba se věnovat úpravě srti častěji.Před výstavou kočku vykoupejte.

Norská lesní kočka.

Historie

Charakter a temperament.

Norská lesní kočka je živá a nezávislá.Ráda užívá svobody na zahradě.Miluje lidskou společnost a nebývá ráda delší dobu o samotě. Tyto kočky mají milou a příjemnou povahu a k jiným kočkám se chovají snášenlivě.Jelikož vyžadují i určitý prostor pro pohybovou aktivitu v bytě,je třeba jim pořídit šplhadlo.
Srst vyžaduje větší péči jen v době línání,jinak postačí kartáčování jednou týdně.Před výstavou se tyto kočky nekoupou,protože by jejich srst ztratila svou vodu odpudivou vlastnost.

Typ a standardní rysy.

Tělo norských lesních koček je dlouhé,na vysokých,ale silných končetinách.Ocas je velmi dlouhý a velmi dobře osrstěný. Hlava by měla být zhruba trojúhelníková,s naprosto rovným profilem a s vysoko posazenýma velkýma ušima.Nos má být rovný a oči mandlového tvaru.Hustý,nepromokavý kožich a dlouhými pesíky zakrývajícími hustou podsadu.U norských lesních koček se povolují plné barvy(jednobarevná srst)a to pouze barvy přírodní-černá,modrá,červená,krémová,želvovinová a modřeželvovinová,dále tři různé kresby (mramorování,tygrování a tečkování),barva bílá,barvy stříbřité,veškerá zbarvení s podílem bílé barvy(bíle skvrnité)a všechna zbarvení vznikající kombinací těchto barev.Nepovolují se barvy čokoládová,skořicová,lilová a barvy s odznaky.

Ragdoll.

Historie.

Charakter a temperament.

Ragdollové jsou kočky vysloveně vázané na své majitele a nemají rádi samotu.Pokud máte zaměstnání,ve kterém trávíte celý den,umožněte ragdollovi kontakt s jinými kočkami,i když kontakt s vámi mu to rozhodně nenahradí.Většina ragdollů je velmi snášenlivá a sociální,což je dobrý předpoklad pro soužití s jinými kočkami.Ragdoll je atraktivní a temperamentní kočka.Má velký zájem o okolí,je zvědavá,nápaditá a hravá.Mnoho ragdollů se naučí i aportovat.Většina ragdollů je vysloveně mazlivá,nechají se hladit i jemně kartáčovat.Jsou to vysloveně trpělivé kočky,které se raději stáhnou do ústraní,než by škrábaly nebo kously.Nejdůležitější pro ragdolla je kontakt se svou vztahovou osobou.Kde je ona,cítí se dobře i ragdollové.

Typ a standardní rysy.

Ragdollové jsou velké,masivně stavěné kočky se střední stavbou kostí a dlouhým svalnatým tělem.Kočky jsou podstatně menší než kocouři.Hrudník ragdollů je široký a dobře utvářený.Dospělý ragdoll má stejně široká ramena jako zadek.Dlouhý ocas má středně silný kořen a směrem ke konci se ztenčuje.Ocas je dobře osrstěný a huňatý.Hlava je posazena na krátkém,ale silném krku.Je středně velká a odpovídá široké,modifikované klínovité formě s plochým místem mezi ušima.Nos by měl vykazovat mírný oblouk v horní třetině.Uši jsou středně velké a mají široký kořen a zaoblené špičky.Jsou umístěny daleko od sebe a nakloněny mírně dopředu. Barva očí je vždy modrá,čím intenzivnější,tím lepší.Srst ragdollů je středně dlouhá.Standard požaduje měkkou a hedvábnou texturu.V oblasti krku je srst nejdelší.V oblasti obličeje je srst krátká a od konce hlavy se prodlužuje přes ramena směrem ke hřbetu.Po stranách,na břiše a na zadní části těla je srst středně dlouhá až dlouhá. Na předních nohách je spíše krátká.
Od ostatních maskových koček se ragdollové odlišují tím,že u nich můžeme najít varianty vzorů colourpoint,mitted a bicolour.K nim přistupují čtyři barvy:tmavohnědá,modrá,čokoládová a lila.Modrá-lynx-mitted a tmavohnědá-lynx-mitted jsou považovány za nové barvy.Koťata ragdollů se však rodí zcela bílá,po dvou až pěti dnech se začnou vybarvovat.Barva těla ragdollů tmavne s přibývajícím věkem.Barevný vývoj je ukončen ve věku tří až čtyř let.

Péče o srst.

Péče o srst ragdollů není tak náročná jako u koček perských.Není ovšem pravda,že srst nemůže zplstnatět a že nelíná.Zejména kalhotky a podpaží mají sklon k plstnatění.Česání a kartáčování zcela závisí na idividuálním stavu srsti zvířete.Zpravidla stačí vykartáčovat srt jednou až dvakrát týdně.Během výměny srsti může být zapotřebí častější kartáčování.Většina ragdollů jemné kartáčování miluje.

Sibiřská kočka.

Historie.

Charakter a temperament.

Sibiřské kočky jsou temperamentní,avšak snášenlivé.Jen výjimečně se vyskytne divočejší jedinec.Výřečnost sibiřské kočky se sice nedá srovnávat s povídavostí orientálních plemen,ale i ony mají co vyprávět.Přirozenost těchto koček se projevuje v jejich nekomplikované povaze.

Typ a standardní rysy.

Tělo:Středně velké až velké,svalnaté a těžké,krátký silný krk,svalnaté středně dlouhé nohy,velké kompaktní oblé tlapky se štětičkami chlupů mezi prsty,ocas dosahuje až k lopatkám a je hustě osrstěn.
Hlava:Krátká a široká se zaobleným čumákem a mírně zaoblenou bradou,čelo je mírně klenuté,kontury jsou jemně zakulacené,profil je mírně obloukovitý,nos je stejně široký od kořene až ke špičce.
Uši:Jsou středně velké a široké u kořene,špička je mírně zaoblená,uši jsou posazené daleko od sebe a nakloněné mírně dopředu.
Oči a jejich barva:Oči jsou velké,mírně oválné a na spodní straně zakulacené.Jsou položeny mírně šikmo a daleko od sebe.Barva očí by měla být jednotná a harmonicky ladit k barvě srsti.Jsou povoleny všechny odstíny od zlatožluté po zelenou.U kresby van a bílé barvy srsti i modré nebo odd-eyed.
Srst:Středně dlouhá,velmi hustá,měkká,jemná podsada pod hrubší krycí srstí,krycí srst je hustá,volně splývavá a vodoodpudivá,má pevnou drsnou strukturu a leskne se,spodní strana těla a zadní strana zadních nohou má pouze podsadu,na krku,hrudníku,kalhotkách a ocasu je srst obzvlášť dlouhá.
Barvy srsti:Povolují se plné barvy(jednobarevná srst),a to pouze takzvané barvy přírodní-černá,modrá,červená,krémová,želvovinová a modře želvovinová.Dále tři různé kresby-mramorování,tygrování a tečkování.Barva bílá,barvy stříbřité,veškerá zbarvení s podílem bílé barvy a všechna zbarvení vznikající kombinací těchto barev.Varianta point se jmenuje něvská maškaráda.Nepovolují se barvy čokoládová a skořicová,jakož i jejich zředění(lila a plavá),stejně jako faktor burma.Protože tyto barvy se nevyskytují v přirozených populacích svědčily by o nežádoucím přimísení jiných plemen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama